Horký srpnový podvečer, vzduch se chvěje nad strništěm a v okraji lesa stojí myslivec s drobnou vábničkou v dlani. Přiloží ji k ústům a do dusna se rozlehne jemné, naléhavé pískání – hlas srny lačnící po srnci. A pak se to stane: z houštiny vyrazí srnec, hnán slepou silou říje, a žene se přímo k domnělé družce. Vábení srnce v době říje patří k tomu nejvzrušujícímu, co letní myslivost nabízí.
Srnčí říje je obdobím, kdy se jinak opatrní a ostražití srnci stávají na chvíli neopatrnými. Hnáni pudem rozmnožování opouštějí svou typickou obezřetnost a reagují na hlas srny způsobem, který lovci umožňuje přivábit i kus, jaký by za jiných okolností nikdy nevyšel na otevřenou plochu. Je to lov o znalosti chování zvěře a o správném načasování.
Pro myslivce má vábení srnce i hluboký poznávací rozměr. Aby člověk dokázal věrně napodobit hlas srny, musí srnčí zvěř důvěrně znát – vědět, jak se chová, jak komunikuje a jak se mění její nálada v jednotlivých fázích říje. Tím se z vábení stává mnohem víc než jen způsob, jak se dostat na dostřel. Je to dialog se zvěří, při kterém lovec na okamžik pronikne do jejího světa.
Kdy srnčí říje probíhá
Srnčí říje připadá na vrchol léta – tradičně na konec července a první polovinu srpna, podle počasí a polohy honitby. V té době jsou srnci nejaktivnější, obhajují své okrsky, pronásledují srny a svádějí mezi sebou souboje. Právě tahle aktivita je tím, co vábení umožňuje.
Pro úspěšné vábení je klíčové trefit se do správné fáze. Na samém začátku říje srnci na vábení reagují vlažně, protože srn je dostatek. Vrchol nastává v hlavní době, kdy je srnec rozpálený a žene se za každým slibným hlasem. Ke konci říje, kdy už je většina srn obeskočena, opět funguje vábení obzvlášť dobře, protože poslední neoplodněné srny jsou vzácné a srnec po nich prahne.
Hlasy, které napodobujeme
Umění vábení srnce stojí na věrném napodobení několika hlasů srnčí zvěře. Lovec podle situace volí mezi nimi a jejich kombinací:
- pískání srny – jemný, vysoký a melodický hlas, kterým srna láká srnce; základní a nejčastější vábení;
- fíkání srnčete – krátké, naléhavé pískání mláděte volajícího matku, na které reaguje nejen srna, ale často i srnec;
- naléhavé, vzrušené pískání – ostřejší a rychlejší tóny napodobující srnu těsně před obeskočením, kterými lze rozdráždit váhajícího srnce;
- kňučení a tísňové hlasy – využívané v určitých fázích k vyprovokování dominantního kusu.
K vábení se používají různé typy vábniček – bukové či plastové na hlas srny, gumové na fíkání srnčete i nastavitelné vábničky umožňující měnit výšku tónu. Mistrovství spočívá v citu pro hlasitost, rytmus a přestávky, ne v nepřetržitém pískání.
Taktika vábení v terénu
Vábení vyžaduje promyšlený postup. Nejde jen o to pískat, ale dělat to ve správný čas, na správném místě a se znalostí konkrétního srnce. Mnozí lovci nejprve srnce vyhlédnou na dálku a teprve potom se k němu obloukem přiblíží a začnou vábit.
- vábíme zásadně proti větru nebo s bočním větrem, protože srnec se i v zápalu říje řídí čichem;
- začínáme tiše – blízký srnec by se hlasitým pískáním mohl zaleknout;
- pokud se nic neděje, postupně přidáváme na hlasitosti a naléhavosti;
- mezi sériemi děláme pauzy a bedlivě sledujeme okolí, srnec přibíhá často rychle a nečekaně;
- přiběhlý srnec se mnohdy na poslední chvíli zastaví a zkoumá okolí – musíme být připraveni na klidný výstřel.
Srnec může na vábení vyrazit tryskem a zastavit se až těsně před lovcem, jindy přichází obezřetně a obloukem. Někdy se ozve protihlasem, jindy se objeví tiše. Právě tahle nevyzpytatelnost dělá z vábení tak napínavý lov.
Vábničky a časté chyby
Trh nabízí celou řadu vábniček na srnčí zvěř a výběr může začátečníka zmást. Osvědčily se zejména nastavitelné vábničky, které dovolují plynule měnit výšku tónu a napodobit tak jak hlas dospělé srny, tak vyšší fíkání srnčete. Vedle nich existují jednoduché bukové či plastové píšťalky i gumové vábničky na hlas srnčete. Důležitější než druh vábničky je ale to, jak se s ní zachází.
Nejčastější chyby, kterých se vábící myslivci dopouštějí, jsou:
- příliš hlasité a nepřetržité pískání, které zní nepřirozeně a srnce spíš zažene;
- vábení bez ohledu na vítr, kdy srnec lovce navětří dřív, než přiběhne;
- netrpělivost a přílišné pohyby na stanovišti ve chvíli, kdy se srnec blíží;
- nesprávné načasování – vábení v době, kdy srnci ještě nereagují, nebo naopak když je říje u konce;
- nepřipravenost na rychlý příchod, kdy srnec přiběhne tryskem a lovec nestihne zaujmout postavení k výstřelu.
Vábení se nejlépe učí pod vedením zkušeného myslivce a pozorováním reakcí zvěře. I neúspěšný pokus, při kterém srnec přiběhne, ale nakonec vábení prokoukne, je cennou školou.
Posuzování a etika
Přivábený srnec stojí často velmi blízko a v plné kráse, což svádí ke střelbě. I tady ale platí, že lovíme podle plánu chovu. Vábení usnadňuje přístup ke konkrétnímu, předem vyhlédnutému průběrnému srnci, neslouží k bezhlavému slovení toho prvního, kdo se objeví. Nadějné a kvalitní srnce, kteří mají zušlechtit chov, necháváme žít.
K etice patří i ohleduplnost vůči zvěři v citlivém období říje. Vábení by nemělo přerůst v nepřetržité rušení honitby. Zkušený myslivec vábí uvážlivě, s rozmyslem a jen tehdy, kdy má reálnou šanci na lov vhodného kusu.
Vrcholný zážitek letní honitby
Vábení srnce v říji je lov, který se vryje do paměti. Napětí, kdy do dusného večera pošlete první jemný tón a čekáte, zda se ozve odpověď nebo zapraská houština, nemá obdoby. V jednom okamžiku stojíte sami na strništi, v dalším se k vám řítí rozpálený srnec, kterého na chvíli ošálila vaše vábnička. Ať už skončí výstřelem nebo jen pozorováním, je vábení srnce vrcholem letní myslivosti a školou, která lovce naučí rozumět chování zvěře jako málokterý jiný způsob lovu.
Foto: Michal Petráš / Pexels