Na lesnatém kopci za soumraku se na skalním výchozu objeví silueta s mohutně stočenými rohy – obraz, který bychom čekali spíš na korsických útesech než ve středočeských lesích. A přece je muflon dnes nepřehlédnutelnou součástí mnoha českých honiteb. Tento středomořský host se u nás zabydlel tak dobře, že na něj řada myslivců dá dopustit.
Muflon (Ovis musimon) je nejmenší volně žijící ovce Evropy a jediná spárkatá zvěř, kterou řadíme mezi turovité, nikoli jelenovité. Z toho plyne zásadní rozdíl: muflon nenosí každoročně obnovované paroží, ale trvalé rohy – takzvanou šnečnici, která mu roste po celý život.
Z ostrovů Středomoří do českých kopců
Pravlastí muflona jsou hornaté ostrovy Středomoří, především Korsika a Sardinie, kam se podle všeho dostal už v dávných dobách s pomocí člověka. Do střední Evropy byl muflon introdukován v 19. a 20. století jako ozdobná a lovná zvěř do obor a posléze do volné krajiny. České země se ukázaly být pro muflona překvapivě vhodné – suché, kopcovité lesy s členitým terénem a skalnatými partiemi mu vyhovují natolik, že u nás vznikly jedny z nejlepších chovů ve střední Evropě.
Muflon dává přednost lesnatým, kopcovitým honitbám se skalnatým podkladem a sušším podložím. Naopak vlhké, jílovité půdy mu nesvědčí, protože podporují onemocnění a špatné opotřebení spárků. Právě proto se mu daří ve výběžcích a pahorkatinách s pestrým reliéfem.
Šnečnice: rohy, které prozradí věk
Nápadnou ozdobou samce – muflona – jsou mohutné, do spirály stočené rohy zvané šnečnice. Na rozdíl od paroží jelenovitých se neshazují, ale rostou po celý život a přibývají na nich roční přírůstky. Z těchto přírůstků – takzvaných ročních kruhů – lze poměrně spolehlivě odhadnout věk muflona, podobně jako z letokruhů stromu.
- Muflon – samec s šnečnicí; muflonka – samice, zpravidla bez rohů nebo jen s drobnými; muflonče – mládě.
- Ideální šnečnice tvoří uzavřený kruh; u silných kusů může roh dorůst znovu k hlavě.
- Příliš těsně stočené rohy mohou starému muflonovi vrůstat do tváře – chovatelé to sledují.
Dospělý muflon váží zpravidla kolem 35 až 50 kilogramů, muflonka méně. Srst je hnědá, v zimě tmavší, samci mívají na bocích světlé „sedlo“. Tělo je svalnaté a obratné, dokonale uzpůsobené k pohybu ve svažitém a kamenitém terénu.
Pro hodnocení i běžné pozorování je dobré vědět, že kvalita šnečnice se odvíjí nejen od genetiky, ale výrazně i od výživy a zdraví zvěře. Muflon trpící parazity, nemocemi spárků nebo žijící na nevhodném vlhkém podloží zaostává v růstu rohů, byť by měl sebelepší vlohy. Proto jdou u mufloní zvěře dobrá trofejová kvalita a dobrý zdravotní stav vždy ruku v ruce – jedno bez druhého nelze trvale udržet.
Život ve stádech a mufloní říje
Muflon je společenská zvěř a žije v tlupách. Muflonky s mláďaty a mladými kusy tvoří rodinné skupiny, dospělí muflони se mimo říji sdružují odděleně. Mufloní zvěř je ostražitá, spoléhá na výborný zrak a v nebezpečí rychle mizí do nepřístupného terénu, kde se cítí nejjistěji.
Říje muflonů připadá na podzim a začátek zimy, zpravidla od října do prosince. Samci v té době svádějí o muflonky souboje, při nichž se s rozběhem srážejí čely a rohy – náraz se nese lesem jako tlumená rána. Mufloní souboje patří k nejtvrdším mezi naší zvěří. Muflonka po březosti klade nejčastěji jedno muflonče, výjimečně dvě, zpravidla na jaře.
Potrava, zdraví a hospodaření
Jako pravá ovce je muflon především spásač travin a bylin, doplňkově okusuje dřeviny a v zimě i kůru. V suchých, členitých honitbách s dostatkem pastvy je relativně nenáročný, citlivě však reaguje na nevhodné, vlhké prostředí. Proto je u mufloní zvěře obzvlášť důležitá péče o zdravotní stav – sledování opotřebení spárků, parazitů a celkové kondice.
- Suché stávaniště a kvalitní pastva jsou základem zdravé mufloní populace.
- Zimní přikrmování senem a jadrným krmivem pomáhá přečkat nouzové období.
- Vyrovnaný odlov udržuje poměr pohlaví i kvalitu šnečnic v chovu.
Chování, smysly a obratnost v terénu
Mufloní zvěř je ostražitá a spoléhá především na vynikající zrak, kterým zachytí pohyb na velkou vzdálenost. Doplňuje ho dobrý sluch a čich. Při sebemenším náznaku nebezpečí tlupa strne, prohlédne si okolí a poté mizí svižným, jistým během do nepřístupného, často skalnatého terénu, kde se muflon cítí nejbezpečněji. Právě obratnost ve svahu a na kamení je mufloní specialitou – tam, kde by jiná zvěř zaváhala, se muflon pohybuje s naprostou jistotou.
Tato plachost a vázanost na členitý terén dělá z lovu muflona náročnou disciplínu vyžadující dobrou znalost honitby, trpělivost a schopnost pohybovat se tiše ve svažitém prostředí. Pozorovat mufloní tlupu na skalnatém hřebeni za soumraku přitom patří k nejhezčím zážitkům, jaké česká kopcovitá honitba nabízí.
- Muflon má výborný zrak a v nebezpečí se spoléhá na rychlý únik do nepřístupného terénu.
- V kamenitém a skalnatém prostředí se pohybuje s mimořádnou jistotou.
- Lov i pozorování mufloní zvěře vyžadují dobrou znalost členité honitby.
Trofej, hodnocení a chovatelská péče
Šnečnice je nejcennější mufloní trofejí a její hodnocení má svá pravidla. Posuzuje se délka, mohutnost, pravidelnost stočení i symetrie obou rohů. Ideální je silná, pravidelně stočená šnečnice tvořící uzavřený kruh, u starých muflonů i s druhým závitem směřujícím zpět k hlavě. Z ročních kruhů na rozích lze zároveň odečíst věk, což chovatelům usnadňuje rozhodování, které kusy ponechat a které průběrně odlovit.
Kvalitní mufloní chov je během na dlouhou trať. Vyžaduje vyrovnaný poměr pohlaví, péči o zdravotní stav, vhodné suché stávaniště a uvážlivý odlov, který chrání perspektivní muflony a přednostně vyřazuje slabé či nemocné kusy. Tam, kde se to daří, patří české mufloní trofeje k nejlepším ve střední Evropě.
Cizinec, který se stal domácím
Muflon je u nás zvěří lovnou a jeho chov i lov se řídí zákonem o myslivosti a platnými dobami lovu. Trofej silné, pravidelně stočené šnečnice patří mezi nejcennější, jaké může česká honitba nabídnout, a péče o kvalitní mufloní chov je výzvou, která prověří skutečné chovatelské umění. Středomořský host se tak v českých kopcích dávno proměnil v domácí samozřejmost – a setkání s mohutným muflonem na skalnatém hřebeni zůstává pro každého myslivce malým svátkem.
Foto: Christina & Peter / Pexels