
Vejdete-li z hlubokého stinného smrkového lesa na slunnou paseku, jako byste vstoupili do jiného světa. Tam, kde předtím panovalo příšeří a ticho, najednou bzučí hmyz, kvetou byliny, zpívají ptáci a v podvečer sem vychází srnčí zvěř na pastvu. Tahle rozhraní — okraje lesa a paseky — patří k nejbohatším místům celé krajiny. Odborně se jim říká ekotony a pro zvěř i myslivost mají nedocenitelný význam.
Ekoton je přechodová zóna mezi dvěma různými prostředími — třeba mezi lesem a polem, lesem a loukou nebo lesem a vodní plochou. Právě na takovém rozhraní se setkávají druhy z obou stran a navíc se zde daří organismům, které potřebují kombinaci obojího. Výsledkem je nezvykle vysoká pestrost a hustota života, jakou v jednolitém prostředí nenajdeme.
Proč jsou okraje tak bohaté
Tajemství bohatství ekotonů spočívá v rozmanitosti podmínek na malé ploše. Na lesním okraji se střídá slunce a stín, vlhko a sucho, vyšší a nižší vegetace. Tato pestrost vytváří nepřeberné množství mikrostanovišť, z nichž každé vyhovuje jiným druhům. Konkrétně okraje a paseky nabízejí:
- množství kvetoucích bylin a tím i hmyzu, který je živí;
- husté keřové patro poskytující kryt a plody;
- bohatý okus a pastvu pro spárkatou zvěř;
- hnízdní příležitosti pro ptáky vázané na křoviny a lemy;
- úkryt na rozhraní otevřené plochy a bezpečí lesa.
Tato kombinace dělá z lesních okrajů jednu z nejcennějších částí honitby — místo, kde se zvěř zdržuje, krmí a cítí v bezpečí.
Paseky jako ostrovy života
Čerstvá paseka po těžbě nebo po kalamitě může na první pohled působit jako rána v lese. Z hlediska biodiverzity je to ale často exploze života. Náhlý přístup světla k zemi rozproudí bujný růst bylin, malin, ostružin a pionýrských dřevin. Během několika sezon se z holiny stane houština plná potravy a krytu.
Pro zvěř jsou paseky mimořádně atraktivní. Srnčí a jelení zvěř sem vychází za pastvou, černá zvěř zde hledá potravu v rozrušené půdě, drobní pěvci a plazi využívají prosluněných míst. Maliní a ostružiní na pasekách představují vydatný zdroj plodů pro celou řadu živočichů od ptáků po medvěda v oblastech jeho výskytu. Paseka tak v lesním celku funguje jako ostrov hojnosti.
Ekotony a drobná zvěř
Zvláštní význam mají okraje pro drobnou zvěř a pernatou zvěř. Bažant, který potřebuje pole pro potravu i les pro úkryt, žije přesně na tomto rozhraní. Stejně tak zajíc využívá mezí a lemů mezi poli a lesíky. Husté keřové lemy poskytují hnízdní příležitosti pěvcům a kryt před predátory. Mizí-li z krajiny okraje a meze, mizí s nimi i drobná zvěř — proto je jejich obnova jednou z cest, jak vrátit do honitby život.
Jak ekotony podporovat
Hodnotu lesních okrajů a pasek lze cíleně zvyšovat. Myslivci ve spolupráci s vlastníky lesa a hospodáři mohou pro pestrost ekotonů udělat mnohé:
- Vytvářet odstupňované lesní pláště — přechod od nízkých keřů přes vyšší křoviny až k vzrostlému lesu, místo ostré hrany mezi lesem a polem;
- Podporovat keřové patro výsadbou plodonosných dřevin jako hloh, trnka, líska, bez či jeřáb;
- Ponechávat paseky přirozenému vývoji tam, kde to lesní hospodaření umožní, a nezalesňovat je hned celé;
- Udržovat světliny a průseky jako trvalé kvetoucí plochy uvnitř lesa;
- Zakládat políčka pro zvěř na vhodných okrajích a světlinách;
- Pečovat o lemy podél cest a vodotečí, které tvoří přirozené koridory.
Důležité je nevnímat okraj jen jako zbytkovou plochu, ale jako plnohodnotnou součást honitby, která si zaslouží péči.
Proměna pasek v čase
Život paseky se v čase dramaticky proměňuje a každá fáze má pro zvěř jinou hodnotu. Čerstvá holina po těžbě či kalamitě nejprve zaroste bylinami a travinami, které lákají zvěř k pastvě. Postupně se přidávají maliny, ostružiny a pionýrské dřeviny — bříza, osika, vrby — a vzniká hustá houština plná krytu a plodů. S dospíváním nárostu se paseka pomalu zavírá, světlo k zemi proniká stále méně a bylinné patro ustupuje. Po čase z někdejší slunné světliny zůstane mladý hustý les, který sice poskytuje kryt, ale výrazně méně potravy.
Z hlediska zvěře je proto cenné, aby v lesním celku byly paseky a světliny různého stáří. Mozaika rozdílně starých ploch zajišťuje, že vždy někde dozrávají plody, jinde se pase a další místa nabízejí kryt. Tradiční způsoby hospodaření, jako je výmladkové hospodaření nebo ponechávání trvalých světlin, tuto rozmanitost přirozeně udržovaly a dnes se k nim myslivost i lesnictví znovu vracejí.
Ekotony a klima
V době klimatických výkyvů získávají ekotony další rozměr. Pestrá, strukturovaná krajina s množstvím lemů a pasek lépe odolává suchu i extrémním teplotám. Keřové pláště chrání les před vysycháním okrajů, zadržují vláhu a poskytují stín. Druhově bohaté okraje navíc bývají odolnější vůči škůdcům a chorobám než stejnověké monokultury. Investice do pestrých okrajů je tedy zároveň investicí do stability lesa.
Okraje v každodenní praxi myslivce
Pro myslivce jsou ekotony nejen předmětem péče, ale i klíčovým prostorem pozorování a lovu. Právě na okraje lesa vychází zvěř za soumraku, a posedy a kazatelny proto často míří právě sem. Kdo zná rytmus lesních okrajů své honitby — kde a kdy zvěř vychází, kudy táhne mezi pastvinami a úkryty — má k dispozici neocenitelnou znalost. Péče o ekotony tak má kromě ekologického i čistě praktický myslivecký smysl.
Stojí za to mít na paměti, že hodnotný okraj nevznikne sám od sebe tam, kde se les střetne s polem ostrou hranou. Takový strohý přechod, kdy vysoký les sousedí přímo se zoraným lánem, nabízí života jen málo. Teprve odstupňovaný, druhově pestrý lesní plášť s keřovým lemem a bylinným pruhem se stává plnohodnotným ekotonem. Vytvořit a udržet jej vyžaduje vědomé úsilí — o to cennější pak takový okraj pro celou honitbu je.
Shrnutí
Lesní paseky a okraje lesa jsou ekotony — přechodové zóny překypující životem. Díky pestrosti podmínek na malé ploše hostí mimořádné množství druhů a pro zvěř představují místa pastvy, krytu i bezpečí. Podporovat je znamená vytvářet odstupňované lesní pláště, pečovat o keřové patro a vážit si pasek jako ostrovů hojnosti. Kdo rozumí životu na okrajích, rozumí srdci své honitby — protože právě tam, na hranici dvou světů, bije nejsilněji.
Foto: cottonbro studio / Pexels