Vysoko nad strništěm krouží tmavá silueta, na okamžik se zastaví ve vzduchu a pak se snese k mezi. Káně lesní je nejběžnějším dravcem našich polí a lesů, a přesto kolem ní stále koluje řada nedorozumění. Pro mnohého myslivce je samozřejmou kulisou každého výjezdu do honitby — pro jiného nezaslouženě obviňovaným „škůdcem“. Pravda je přitom jiná a daleko zajímavější.
Draví ptáci jsou nedílnou součástí ekosystému, který myslivec spravuje. Bez nich by pole zarostla hraboši a krajina by ztratila svou rovnováhu. Podívejme se proto na naše nejčastější dravce, na jejich způsob života a hlavně na to, jak se k nim má myslivec stavět — protože všichni bez výjimky jsou zákonem chráněni.
Káně lesní: vládce mezí a strništ
Káně lesní (Buteo buteo) je středně velký dravec s širokými křídly a krátkým, vějířovitě roztaženým ocasem. Zbarvení je nesmírně proměnlivé — od téměř čokoládově tmavých jedinců až po světlé, skoro krémové. Právě tato variabilita mate laiky, kteří v každém jinak zbarveném ptákovi vidí jiný druh. Káně poznáme spolehlivě podle siluety za letu, charakteristického mňoukavého volání a typického vyčkávání na vyvýšených bodech.
Loví nejčastěji vsedě z posedu — ze sloupu, stromu nebo balíku slámy vyhlíží kořist a teprve potom se na ni snese. Jeho jídelníček je z hlediska myslivce a zemědělce vysloveně prospěšný:
- hraboši a další drobní hlodavci, kteří tvoří naprostý základ potravy;
- krtci, ještěrky, žáby a velký hmyz;
- žížaly, které sbírá na čerstvě zoraných polích;
- mršiny, včetně sražené zvěře u silnic.
Káně tak působí jako přirozený regulátor hrabošů. V letech jejich přemnožení se kání nad poli sdružují desítky a odvádějí práci, kterou by jinak musel zastat jed — s mnohem horšími dopady na celou krajinu.
Jestřáb lesní: stín mezi stromy
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) je oproti káni mrštný lovec uzpůsobený honbě v hustém porostu. Má kratší, zaoblená křídla a dlouhý ocas, který mu umožňuje prudké obraty mezi kmeny. Loví útokem z překvapení — vyrazí z úkrytu a kořist srazí ještě dřív, než stačí zareagovat. Jeho potravou jsou převážně středně velcí ptáci a savci, včetně holubů, hrdliček, vran nebo bažantů.
Právě proto bývá jestřáb terčem nevraživosti chovatelů drůbeže a holubů a v minulosti i myslivců. Je třeba si jasně říct: jestřáb je zákonem chráněný a jeho lov, odchyt či hubení jsou trestné. Občasný odběr bažanta z honitby je daní za to, že máme v krajině zachovalé predátorské společenstvo. Zkušený myslivec dnes jestřába vnímá jako součást přírodního výběru, který udržuje populace bažantů a koroptví ve zdravé kondici.
Poštolka, moták a další křídla nad poli
Naše pole a louky obývají i další dravci, které je dobré rozeznat:
- Poštolka obecná — drobný sokol proslulý „třepotavým“ visením na místě, kdy s rozechvělými křídly stojí nad mezí a vyhlíží hraboše. Je to neúnavný hubitel hlodavců a vítaný host u každého zemědělce.
- Moták pochop — štíhlý dravec rákosin a mokřadů, který nízko přeletuje nad porostem a slídí po drobné kořisti, žábách i ptačích snůškách.
- Moták pilich — zimní host otevřené krajiny, elegantní plachtič s typickým bílým kropením na zádech u samce.
- Včelojed lesní — specialista, který vyhrabává hnízda vos a živí se jejich larvami, na pohled káni podobný, ale s odlišnými zvyky.
K tomu je třeba připočítat majestátní orly, luňáky a sokola stěhovavého, kteří se po desetiletích vracejí do naší krajiny. Každý z těchto druhů zaujímá v ekosystému svou nezastupitelnou roli a žádný z nich není lovnou zvěří.
Dravec, nebo škůdce? Konec starých pověr
Po generace se traduje, že dravci „kazí“ honitbu a hubí drobnou zvěř. Tato představa pochází z dob, kdy se draví ptáci běžně stříleli a tloukli na střelnicích. Dnes víme, že příčiny úbytku koroptví, zajíců a bažantů leží jinde:
- v intenzivním zemědělství s velkými lány a chemizací;
- v mizení mezí, remízků a úhorů, které poskytovaly úkryt;
- v ubývání hmyzu jako potravy pro mláďata;
- v predačním tlaku početných predátorů, jako jsou liška a kuna, nikoli dravých ptáků.
Dravci naopak loví především nemocné, slabé a neopatrné jedince, čímž populaci drobné zvěře spíše ozdravují. Odstranění predátora navíc nikdy nevede k trvalému zvýšení stavů kořisti — uvolněné místo rychle zaplní jiný. Boj proti dravcům je tedy nejen nezákonný, ale i marný.
Co může myslivec pro dravce udělat
Moderní myslivost klade na péči o krajinu důraz srovnatelný s lovem samotným. Pro dravce může myslivec udělat víc, než si mnohdy uvědomuje:
- Tolerovat a chránit — žádný dravec se nesmí lovit ani vyrušovat na hnízdě; jeho přítomnost je znakem zdravé honitby;
- Budovat berličky a posedy — umělé loviště nad poli pomáhají kání a poštolkám hubit hraboše tam, kde chybí přirozené body;
- Omezovat rodenticidy — otrávený hraboš znamená i otráveného dravce, který ho sežere; mechanická a biologická ochrana je vždy lepší;
- Hlásit otrávené nástrahy a pytláctví — kladení jedů je jednou z největších hrozeb pro orly, luňáky i kání;
- Pečovat o remízky a meze — pestrá krajina znamená dostatek kořisti i hnízdních příležitostí.
Zvláštní pozornost si zaslouží období sklizně a senoseče, kdy hnízko hnízdící druhy přicházejí o snůšky a mláďata. I tady může myslivec ve spolupráci se zemědělcem pomoci — vyháněním zvěře před sečí a šetrným hospodařením.
Šluknovský výběžek: krajina dravců
Pestrá mozaika polí, luk, rybníků a lesů, jakou nabízí například Šluknovský výběžek, je pro dravce ideálním domovem. Krouživý let kání nad podhorskými stráněmi, poštolka třepotající se nad mezí či jestřáb mizící v olšině patří k běžnému obrazu zdejší krajiny. Pro myslivce je to denní připomínka, že honitba není jen zásobárnou lovné zvěře, ale živým společenstvím, v němž má každé křídlo své místo.
Shrnutí
Káně lesní a další draví ptáci — jestřáb, poštolka, motáci či vzácní orli a luňáci — jsou nenahraditelnou součástí naší krajiny a všichni bez výjimky jsou zákonem chráněni a nesmí se lovit. Místo dávných pověr o škůdcích dnes víme, že dravci krajinu ozdravují a regulují hlodavce účinněji než jakákoli chemie. Úkolem moderního myslivce je tyto ptáky chránit, vytvářet jim podmínky a bránit je před otrávami a pytláctvím. Dravec nad poli není soupeřem — je spojencem a ozdobou každé dobře vedené honitby.
Foto: Walter Smeijers / Pexels