Býval samozřejmostí každé polní cesty – zajíc, který za soumraku vyskočil z brázdy a kličkujícím během zmizel za mezí. Pro generace myslivců byl zajíc polní symbolem podzimních honů, života v polích a štědrosti české krajiny. Dnes je jeho silueta v lánech čím dál vzácnější a stala se němou připomínkou toho, jak se naše zemědělská krajina proměnila.
Zajíc polní (Lepus europaeus) je naší nejznámější drobnou srstnatou zvěří. Přes svou zdánlivou obyčejnost je to mistrně přizpůsobený obyvatel otevřené krajiny, jehož osud je dnes úzce spjat s otázkou, jak hospodaříme na české půdě.
Stavba těla: stvořený pro útěk
Zajíc je dokonalý běžec. Má dlouhé, silné zadní běhy, štíhlé tělo a mimořádně dlouhé slechy (uši) zakončené černými špičkami. Velké, po stranách hlavy posazené světla (oči) mu dávají téměř kruhový rozhled, takže predátora zaznamená včas. V nebezpečí spoléhá na rychlost a kličkování – dokáže vyvinout úctyhodnou rychlost a náhlými změnami směru mate pronásledovatele.
- Zajíc nehrabe nory – odpočívá v mělké prohlubni v zemi zvané pelech.
- Spoléhá na maskování a útěk, nikoli na úkryt v podzemí jako králík.
- Srst má zbarvenou hnědošedě, dokonale splývá s hlínou a strništěm.
Samci se říká zajíc, samici zaječka, mláděti zajíček. Na rozdíl od králíka se zajíci rodí jako nekrmiví – osrstění, vidoucí a brzy schopní pohybu, což je v otevřené krajině bez nor zásadní výhoda pro přežití.
Ekologie a rozmnožování
Zajíc je býložravec; spásá traviny, byliny, mladé obilí, jeteloviny, v zimě okusuje kůru a pupeny dřevin. Je to typický obyvatel otevřené zemědělské krajiny – potřebuje mozaiku polí, mezí, remízků a luk, kde najde potravu i kryt. Aktivní je hlavně za soumraku a v noci, přes den odpočívá přitisknutý v pelechu.
Rozmnožovací schopnost zajíce je vysoká. Zaječka může mít během roku několik vrhů a vrhá zpravidla několik mláďat, která rychle dospívají. Tato plodnost je přizpůsobením vysoké úmrtnosti – zajíc je oblíbenou kořistí mnoha predátorů a mnoho mláďat se nedožije dospělosti. Za normálních podmínek by přesto měla populace prosperovat. Proč tedy zajíců ubývá?
Zajímavostí je takzvané honcování – jarní období páření, kdy se za zaječkou žene i několik zajíců a samice se brání nápadníkům prudkými údery předních běhů. Odtud pochází obraz „bláznivého březnového zajíce“, jak se předvádí na rozoraném poli. Tyto výjevy patřily kdysi k samozřejmé výbavě jara – a o to bolestnější je, že je v intenzivně obhospodařované krajině vídáme stále vzácněji.
Proč zajíců ubývá: tragédie moderní krajiny
Dlouhodobý pokles stavů zajíce polní je jedním z nejvážnějších varovných signálů o stavu naší krajiny. Příčin je více a působí společně:
- Intenzivní zemědělství – rozsáhlé lány jedné plodiny ochuzují nabídku potravy i krytu během roku.
- Mizení mezí, remízků a polních cest – ubývá úkrytů, klidu i potravní pestrosti.
- Mechanizace a chemizace – sečení pícnin a polní práce hubí mláďata, agrochemikálie zhoršují potravní podmínky.
- Predace – v ochuzené krajině jsou zajíci snáze dostupnou kořistí pro lišky, kuny i toulavé psy a kočky.
- Doprava a počasí – ztráty na silnicích a vlhké, studené jaro výrazně srážejí přežívání mláďat.
Zajíc není ohrožen lovem, ale proměnou krajiny. Jeho návrat nezačíná v hlavni, ale na poli – v každé mezi, remízku a kvetoucím pásu.
Co pro zajíce mohou udělat myslivci
Myslivecká péče o zajíce dnes spočívá především ve zlepšování prostředí. Tam, kde myslivci ve spolupráci se zemědělci a obcemi obnovují krajinné prvky, se stavy zajíců často daří stabilizovat. Mezi osvědčená opatření patří:
- Zakládání a údržba remízků, mezí a biopásů s pestrou nabídkou bylin.
- Ponechávání nesečených pásů a krytu po okrajích polí.
- Citlivé sečení a používání plašičů, které chrání mláďata.
- Tlumení predátorů v rozumné míře a omezování volně pobíhajících psů a koček.
- Přikrmování a zajištění klidu v honitbě, zejména v náročných měsících.
Lov zajíce se v honitbách s nízkými stavy často zcela utlumuje nebo provádí jen velmi uvážlivě; zajíc je u nás zvěří lovnou s dobou lovu stanovenou předpisy k zákonu o myslivosti, ale skutečnou prioritou je dnes obnova populací, nikoli jejich využívání.
Zajíc v běhu mysliveckého roku
Život zajíce kopíruje rytmus polní krajiny. Na jaře a v létě probíhá rozmnožování a v polích se objevují mladí zajíčci; právě toto období je nejcitlivější na sečení pícnin a polní práce. Na podzim, kdy je krajina po sklizni přehledná, zajíci dobře vyniknou a tradičně připadá na tuto dobu i případný lov. Zima je zkouškou – mráz, sníh a nedostatek potravy prověří kondici zvěře, které pomáhá klid a doplňková péče.
Pro myslivce je zajíc ukázkou toho, jak úzce souvisí život zvěře s prací na poli. Termín senoseče, volba plodin, šířka mezí i přítomnost remízků – to vše rozhoduje o tom, kolik zajíců přežije. Proto se moderní péče o zajíce stále více odehrává v jednání se zemědělci a v drobných, ale trvalých zásazích do uspořádání krajiny.
- Jaro a léto – rozmnožování a nejvyšší ohrožení mláďat zemědělskými pracemi.
- Podzim – přehledná krajina, tradiční doba případného lovu při dostatečných stavech.
- Zima – nouzové období, kdy pomáhá klid, kryt a přikrmování.
Tradiční hony a dnešní zdrženlivost
Podzimní hony na zajíce kdysi patřily k vrcholům venkovského roku – spojovaly myslivce, naháněče i celé vesnice a měly své pevné zvyky, výřad i poslední leč. Dnes, kdy stavy zajíce na mnoha místech klesly, se k těmto honům přistupuje mnohem zdrženlivěji. V honitbách se slabou populací se zajíc neloví vůbec a veškerá pozornost se obrací k jeho ochraně a podpoře.
Tento posun je sám o sobě poučný: ukazuje, že moderní myslivost není o tom co nejvíce ulovit, ale o tom udržet zvěř v krajině pro budoucnost. Zajíc se tak stal symbolem odpovědného hospodaření, při němž je často největším loveckým úspěchem rozhodnutí nestřílet.
Naděje pro symbol českých polí
Zajíc polní je víc než lovná zvěř – je živým ukazatelem zdraví naší krajiny. Jeho úbytek nás varuje, jeho návrat by byl oslavou. A právě myslivci, kteří krajinu znají a starají se o ni po celý rok, mohou být těmi, kdo pomohou, aby se kličkující silueta zajíce zase stala samozřejmostí každé polní cesty.
Foto: Nikola Tomašić / Pexels